Testujeme
Testování rozdělovacích boxů pro rekuperaci vol. #1
Také Vás zajímá, jak se vlastně vzduch v rozdělovacím boxu pohybuje? Jaký je jeho ideální tvar? Kolik vzduchu jde do jednotlivých vyústek?
Úvod:
O rozdělovacích (někdy také nazývaných distribuční nebo rozdělovací) boxech se toho člověk v odborné literatuře moc nedočte. Box obvykle slouží k rozdělení vzduchu za jednotkou z většího průměru potrubí (většinou podle Ø hrdla rekuperační jednotky 125, 160 nebo 200 mm) na několik menších plastových potrubí Ø 75 nebo 90mm. Flexibilní potrubí pak rozvádí vzduch do jednotlivých místností. O výhodě tohoto systému jsme již napsali několik článků (viz poradna Luftuj).
Simulace nebo laboratorní testování je nákladné a lze ho provést pouze pro pár vyvolených boxů. Podle našich zkušeností neexistuje žádný univerzální box, který by byl použitelný do všech typů rodinných domů. A i kdyby existoval, tak bude tak univerzální, že zřejmě nebude nikdo schopen zajistit změření všech možných variant (zaslepení hrdel atd.). Proto jsme se rozhodli již před několika lety nabízet individuální řešení.
Návrh boxů provádíme na základě našich montážních a servisních zkušeností. Abychom nevycházeli pouze z empírie, rozhodli jsme se několik variant boxů otestovat, výsledky prvního testování přináší tento článek.
Upozorňujeme, že se jedná o testování v necertifikované laboratoři, takže výsledky je nutné brát s určitou rezervou.
Testovací box:
Materiál: Pozinkovaný plech
Vstup: 160 mm
Výstup: 8x75 mm
Rozměry:
Ostatní použitý materiál pro testování:
Ventilátor: TD 500/160 Ecowatt IP44 úsporný ventilátor
Prodlužovací potrubí k hrdlu za ventilátorem (simulace sání do jednotky):
Materiál: SPIRO 160 MM
Délka: 0,4 m
Tlumič hluku mezi ventilátorem a boxem (tradiční řešení):
Materiál: SONOEXTRA 160 MM
Délka: 1 m, v některých variantách je ohnut do pravého úhlu
Prodlužovací potrubí za rozdělovacím boxem:
Materiál: MAT STANDARD 75/61 MM
Délka: 1 m
Okolní podmínky:
Místnost: uzavřená 10x6m
Teplota: 15°C
Měřicí přístroje:
Anemostat: Testo 405
Testovací metody:
Testovací metoda # 1:
Bylo provedeno měření rychlosti průtoku vzduchu na konci 1 m dlouhého potrubí MAT STANDARD 75/61 mm. Hodnoty byly měřeny 2x , na středu potrubí. Dle naměřených hodnot v ostatních bodech šlo považovat 1 m dlouhé potrubí za dostatečně dlouhé pro ústalené proudění. Z naměřených hodnot byla vypočítána výsledná hodnota pomocí aritmetického průměru. Výsledek je vzhledem k rozdílným tlakovým ztrátám jednotlivých variant interpretován v % pro každou testovanou variantu boxu nezávisle.
Testovací metoda #2:
Bylo provedno měření rychlosti průtoku sání na vstupu vzduchu do SPIRO v pěti definovaných bodech, z kterých byla vypočítána výsledná hodnota pomocí aritmetického průměru. Výsledky jsou interpretovány jako m/s a lze z nich odvodit alespoň poměrově rozdílné tlakové ztráty sestavy ( tlumuič hluku + box).
Výsledky jednotlivých variant:
Testovací metoda #1 ve většímu a přehlednějšímu náhladu zde:
Testovací metoda #1 a #2 po jednotlivých varinatách:
Varianta 1:
Sání: 8,7 m/s
Varianta 2:
Sání: 8,8 m/s
Varianta 3:
Sání: 8,7 m/s
Varianta 4:
Sání: 8,6 m/s
Varianta 5:
Sání: 8,2 m/s
Varianta 6:
Sání: 8,8 m/s
Varianta 7:
Sání: 8,2 m/s
Varianta 8:
Sání: 8,1 m/s
Závěr:
Výsledky měření dokazují, že rozdíly v průtoku vzduchu v jednotlivých hadicích nejsou nijak velké. Největší naměřená odchylka byla u varinaty č. 5. Činila 7% rozdílu. Což v reálném prostředí při průtoku vzduchu z jednotky 240 m3/h, může být cca 17 m3/h. U většiny ostatních variant se odchylka pohybovala okolo 3%, což znamená odchylku cca 7 m3/h mezi "nejsilnější"a "nejslabší" větví. Tyto odchylky lze podle našich zkušeností poměrně dobře zaregulovat na koncové vyústce.
Z výsledků měření rychlosti sání do potrubí SPIRO lze usoudit, že větší tlakovou ztrátu vykazují především systémy, kde je před rozdělovacím boxem tlumič ohnut do pravého úhlu a proud vzduchu směřuje kolmo na delší stranu boxu.
Z ostatních měřených hodnot, které si zatím necháváme jako firemní tajemství, prozradíme zatím snad jen to, že s prodloužením potrubí 75 mm se odchylky testovací metody č. 1 ještě snižují. Dále jsme např. nátačeli a pozorovali pohybu vzduchu v boxu. Objevili jsme některá "mrtvá místa", kde může docházet např. k hromadění prachu apod.
Díky znalosti výsledků z tohoto malého testování nyní můžeme lépe definovat a optimalizovat tvar boxů a např. rozhodnout, na které hrdlo je vhodné napojit delší potrubí.
Za team Lufťáku zpracovala:
Ing. Pavla Zavoralová